Pojďte se semnou projít.
Pojďme předstírat, že jsme jen dva lidé, a
že nejste lepší než já.
Ráda bych vám dala pár otázek, jestli se můžeme bavit upřímně.
Co cítíte,
když vidíte všechny ty bezdomovce na ulici?
Za koho se modlíte v noci před spaním?
Co cítíte, když se podíváte do zrcadla?
Jste pyšný?
Jak se Vám sní, když matka nemá šanci říct sbohem?
Jak můžete chodit s hlavou vzpřímenou?
Můžete se mi podívat do očí
a říct mi proč?
Byl jste osamělý chlapec?
Jste osamělý chlapec?
Jste osamělý chlapec?
Jak můžete říct, že žádné dítě není opuštěné?
My nejsme hloupí a nejsme slepí.
Oni sedí ve vašich celách,
zatímco si dláždíte cestu do pekla.
Jaký otec by ji mohl nenávidět, kdyby byla homosexuální?
Můžu si jenom představovat, co říká první dáma.
Měl by jste sejít z té dlouhé cesty whisky a kokainu.
Minimální plat a dítě na cestě.
Dovolte, abych vám pověděla o těžké práci.
Přestavování domu po tom, co ho zničily bomby.
Stavění postelí z lepenkových krabic.
Dovolte, abych Vám pověděla o těžké práci,
těžké práci,
těžké práci.
Vy nevíte nic o těžké práci,
těžké práci,
těžké práci. oh
Jak můžete chodit s hlavou vzpřímenou?
Milý pane Prezidente,
Vy by jste se semnou nikdy neprošel. Nebo ano?
Dobrej text asi si začnu p!nk víc vážit